I love world.. I love write..I love life :3

Temný rituál

15. února 2018 v 21:24 | Naomi |  Povídky
Samanta sedí na kousku rozbitého obřadního kamene. Neuvažuje nad tím, zda je po něm stékající krev, již zaschlá nebo čerstvá. Prostě jen tiše hledí a přemýšlí nad vykonaným rituálem. Uvědomuje si také, že se blíží zkouška její odvahy, dospělosti a oddannosti kmenovému božstvu. Měla by se zabývat tímto velkým dnem, ale v hlavě jí proudí absolutně jiné myšlenky a starosti. Přemýšlí pouze nad tím, jaké ubohé děvče muselo být obětováno mocnostem a jejich pravidlům. Není to fér! Ta ubohá dívka všem vždy pomáhala. Zhřešila pouze tím, že si dovolila sblížit se se Samantou (dcerou náčelníka). Samanta nemůže vymazat pohled na vyprchávající jiskru v jejích očích při posledním výdechu, nežli přes sametovou kůži pronikla dýka do její ubohé dutiny břišní. Pak zavřela oči a všichni byli přesvědčeni, že rituál je správně dokončen a vraceli se do vesnice. Samanta dostala za úkol vyčistit obřadní místo, avšak pouze plakala nad bezdechým tělem překrásné dívky, tajně ji milovala.. A co teď? Měla by rozprostít její ostatky v okolí pro lesní zvěř a vydrhnout obřadní kámen. Samanta to nemohla udělat. Plná zlosti vůči otci a kmenu, jež zmařili, tak milounkou dušičku, v slzách a nářku, chtěla po božstvu naopak návrat její duše k životu. V modlitbě vykonala nevědomky temný rituál, když slzami zkropyla čerstvou Liliinu krev a modlila se k bohům. Praskl obřadní kámen do všech různých stran a Lilien vstala a vyběhla do hlubokého lesa, jako stín. Nyní jsme opět na začátku, kdy Samanta mlčky přemýšlí nad událostmi. Ze zachmuřených myšlenek jí vytrhává děs a křik z vesnice. Zděšeně běží ke svému kmenu do vesnice. Ještě před vesnicí zahlédne v povzdálí vyskočit mutanta, který vypadá jako kříženec vlka a medvěda a před Samantiným zorným polem roztrhá někoho z vesnice. Samanta se zahledí na bestii a najednou ji podle vyhaslého pohledu z očí poznává. Je to Lilien. A ve stejnou chvíli, kdy to Samantě dojde, rozbíhá se Lilien směrem k ní. Samanta se na ní smutně usmívá a povídá : "Jsem ráda, že jsi naživu, ale v tomto nemůžeš pokračovat, msta nic nevyřeší." Samantin úsměv v kombinaci se soucitem a láskou znovu zažehne jiskru v Liliiných očích. V krvelačné bestii se opět probouzí duše jemné dívenky a pomalu proměňuje zpět její křehké lidské tělíčko. Lilien se rozpláče. S nářkem a smutkem pronese: "To se nemělo stát, nechtěla jsem..." Samanta ji popadne za dlaň a běží s ní do úkrytu v hlubokém lese. Tam Lilien uklidňuje svým příjemným hláskem a konečně ji vyznává sve city. Poprvé se políbí a následně postaví společnými silami domek ve skrytu korunách stromů. Tam spolu šťastně tráví čas bez odsouzení jinými z kmene. Každou noc usínají ve společném objetí, jelikož Lilieb Samantiny city vnímá naprosto stejně a opětuje je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkuji všem za Vaši podporu a zájem :) Per aspera ad astra :)