I love world.. I love write..I love life :3

Emoce - Agresivita

21. května 2017 v 20:05 | Naomi |  Myšlenky a jejich příběhy :3
Jsou emoce, které bychom chtěli a jsme za ně rádi. Například být k lidem milý, hodný nebo vtipný. Jmenuji jen těchto pár příkladů, jelikož nebudu vyjmenovávat všechny a myslím, že i kdybych se o to někdy pokusila, bylo by to celoživotní dílo, které by ani nemuselo být nikdy dokončeno. Abych se, ale vrátila ke své myšlence. Tak kromě pozitivních emocí jsou některé neutrální, nebo třeba takové, které se ani konkrétně zařadit nedají, protože záleží na pohledu dané osoby a samozřejmě poslední skupinou jsem emoce negativní. Nyní nejspíše přichází čtenářům dotaz skrývající se v mysli "Proč se vůbec zabývám tímto tématem?" Je to jednoduché po několika úmorných měsíc jsem se konečně po "léčbě" vrátila zpět ve svém vlastním já, což znamená velmi emotivní člověk, skoro až s dětinskám vnímáním. Opět se vnímam pocity a je to o hodně více naplňující život, nežli s práškama a bez jakéhokoliv náznaku radosti či smutku. Nicméně vrátila se i jedna emoce, která v době kdy zmizela, tak mi po pravdě vůbec nechyběla. Ani trochu. A teď přichází ta část proč celé téma rozebírám. Již nějakou dobu mám v hlavě otázku: "Co s neutuchajícím a přibívajícím převážně potlačovaným vztekem? Je to špatně? Nebo právě naopak dobře?" Je pravda, že než abychom ze sebe nechávali ostatní dělat šaška je lepší se ozvat a klidně i s rázností a ve vzteku. Dát najevo kde jsou hranice není žádným hříchem a je to vlastně podstatná součást života, abychom dokázali být sami sebou a nebyli pouhými nástroji jiných lidí nebo například když někdo ubližuje někomu na kom nám záleží, tak se samozřejmě hodí, abychom tuto vlastnost měli, ale jsou i situace kdy se příliš nehodí. Když se nám něco nepovede, tak se hned máme vztekat? Pokud něco trvá dlouho, radši s tím praštit a ve vzteku se na to vykašlat? Pokud toho máme hodně v hlavě, od problémů přes trápení, až po ublížení. Není ani trochu správné přenášet své problémy a trápení svými emocemi na druhé lidi v našem okolí a samozřejmě nejhorší nestabilitu schytávají lidi, kteří jsou pro nás nejdůležitější. Jsem v neustálem stresu a obav, že přijde chvíle kdy mé emoce opět převládnou nad rozumným sebeovladáním a já budu nepřijemná na lidi, kteří si takové zacházení vůbec nezaslouží. Mám neustále zapnutý mozek na plné obrátky. Ať řeším problémy zdravotní nebo existenční. Nedostává se mi klidu a mám pocit jakoby nikdo v mém blízkém okolí nedokázal vidět i problémy jiných. Každý by pořád něco chtěl. Je jedno jestli konkrétní požadavek nebo jen prosík s jakýmsi řešením na nějaký problém. Nemám problém poradit a pobavit se, ale už přestávám mít sílu na aroganci lidí, kteří jsou sebestřední a vidí jen sebe. Své tužby, sny, problémy a starosti a vůbec je nezajímá, že nejsou středem vesmíru. Každý máme své strasti, ale už mě nebaví výmluvy typu: "Já toho mám hodně. Nedokákeř si ani představit.. To teprve poznáš.. apod." Nikdy sakra nikdo není sám, kdo by prožíval těžké chvíle. A to že nevidíte a nevíte o problémech neznamená, že vy se máte nejhůře na světě. V převážné většině se lidi v dnešní době hroutí z banálních věcí a jsou zlý a nepříjemní na své nejblížší. Přestaňte si konečně stěžovat na to jak vám je špatně a zamyslete se nad tím jak vy se chováte k jiným. Jakým stylem s lidmi mluvíte, jak se vztekáte a jak jste protivní. Neříkám, že to je vždy na škodu. Jen by člověk měl přestat problémy za které si může sám házet na druhé a hlavně a to je nejpodstatnější. Pokud už jstě nepříjemní kvůli svým trablím. OMLUVTE SE! Nikdo není bezchybný a každý ty chyby děláme, ale málo lidí si je uvědomuje a dokáže si je přiznat, případně se za ně omluvit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkuji všem za Vaši podporu a zájem :) Per aspera ad astra :)