I love world.. I love write..I love life :3

Noční procházka

19. ledna 2017 v 13:45 | Naomi |  Povídky
Topím se v myšlenkách den za dnem. Pomalu se vrací ta touha za poznáním a odpověďmi. Vracím se k osvědčené metodě uvolnění a vydávám se na dlouho cestu do přírody. Míjím lidi a domy a postupuji směrem k lesu. Klasicky bych šla tak 20 minut a někde bych se usadila. Dnes však ne, mířím dále. Prochazím až na kraj lesa a mířím ke kopcům a dolinám. Až k preveliké hoře po které stoupám vzhůru. Mířím k výklenku asi upřostřed hory. Konečně jsem tady. Vidím jeskyni a před ní je plocha dlouhá asi 5x5 metrů. Tyčí se vysoko nad vesnicí, lidmi i zvěří. Vysoko vámi všemi. Sedám si na okraj a koukám dolů. Jak zvláštní to zmatený pocit. Plány vypadají skvěle. Vše se vyvýjí správným směrem, ale něco je jinak než by mělo. Koukám na koruny stromů. Jsou ještě krásně zelené a rozkvetlé. Je tady tak nádherný výhled. Poslouchám zvuky přirody a užívám si čerstvého vzduchu. Ta svoboda je prostě úchvatná. V dálce vidím letět nejspíše orla. Plachtí si vzduchem a užívá si každého proudu vzduchu, aby se mohl dále vznášet. Trhnu sebou leknutím když slyším hlasy v blízkosti mě. Zvedám se a schovávám se do jeskyně. Vážně nemám náladu na lidi. Hlasy se stále přibližují a pomalu jim začínám rozumět. "Zajistil jsi ty bandity jak jsme se domlouvali?" pronesl jeden hlas a vzápětí se někdo druhý začal smát. "Takové hloupé dotazy, piš si že dneska ta vesnice ochránců lehne popelem." Nemohu věřit svým uším. Pomalu se sunu blíže, abych je lépe slyšela. "Už je nikdo neochrání." Tak proto ty zvláštní pocity. Opět jsou tady a chtějí útočit. Musím upozornit vesnici. Vykoukávám z jeskyně směrem odkud šli hlasy, ale nikoho nevidím. Otáčím se na druhou stranu a potichu se plížím dolů. Snažím se co nejrychleji, ale přitom potichu a opatrně. Povedlo se mi nepozorovaně zmizet. Pocit nejistoty a divné pocity mám ovšem pořád stejné. Stále jsou poblíž. Utíkám do vesnice rovnou ke starostovi a oznamuji mu co jsem slyšela. "Děkuji ti za sdělení, běž pro rodiče a ukryjte se v podzemní chodbě." Mířím ke svému domu a vcházím dovnitř. "Mami, tati!" Ticho. Procházím místnosti, ale nikde nikoho nevidím. Jen na stole je nějaká krabice. V krabici je vzkaz: V této situaci nemůžeme jinak než podle plánu poslední možnosti. Zlé síly objevili mocný svitek a nesmí se dostat k našemu tajemství. Rozdělily jsme hodiny na tři části. Každý má jednu a míříme jinam. Vem si zbylou část a běž co nejdále. Pokud někdo nebude znát heslo "Poslední úsvit" nevěř mu. Pamatuj náš úkol je důležitější než cokoliv na světě. Neměj slitování. Po cestě hledej mistry magie a úniku. Pomůže ti i mistr obrany. Nikdy se nevzdávej. Spal tento vzkaz. Sbohem Máma a Táta" Sotva vhazuji vzkaz do ohně slyším zvenku rány a křik. Je čas. Můj čas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkuji všem za Vaši podporu a zájem :) Per aspera ad astra :)