I love world.. I love write..I love life :3

Svědomí

23. srpna 2015 v 17:36 | Naomi |  Povídky
"Tak co ty svině? Myslíš si, že ti vše projde? Vážně věříš, že budeš ubližovat lidem? Narazil jsi na svůj trest. Teď si vyžereš sám všechno zlo, které působíš druhým!" Křečovitě svírám nůž v ruce a naprosto klidným hlasem hovořím. Pomalu jej táhnu k autu a bez jediné známky strachu a obav ho v něm uzavírám. Nechala jsem si upravit zadní dveře. Pokud je někdo neotevře zvenku, ať se snažíte sebevíc nedostanete se od tama. Kouká na mě pohledem plným strachu a hrůzy. Jedeme dlouho, vychutnávám si ten pocit. Zastavujeme uprostřed lesa, ta zeleň všude kolem nás je tak nádherná. Vystupuji a asi půlhodiny se kochám přírodou. Vychutnávám každý nádech toho čerstvého vzduchu. Poté otevírám dveře té bestii a táhnu ho do chaty. Nasazuji pouta a svazuji ho na můj provizorní mučící stůl. Nemůže se bránit. Nádhera. "Poslouchej, nyní ti dávám pár hodin klidu, abys popřemýšlel nad svými činy. Zamysli se co vše jsi ve svém životě udělal zle. Až se vrátím, chci vše slyšet, chci slyšet tvou lítost, ale pokud ji budeš chtít hrát, tak radši vůbec nelituj. Víš co je spravedlnost?" Kouká n mě celkem nechápavě: "Ne, ale já.." "Mlč, nezajímá mě v tuto chvíli nic víc, než na co se ptám, pořádně si mě prohlédni, já jsem spravedlnost, ta která ti nyní ukáže, jak se trestá za zlé hříchy v životě. Nyní odcházím a ty spituj svědomí." Odcházím za rodinou, bavíme se a oslavujeme narozeniny. Jak pěkné bývají takovéto rodinné oslavy. Mám je tak ráda. Všichni jsou šťastní a plni energie. Navíc se všichni máme rádi a abychom se všichni takto sešli se bohužel moc nestává. Za ním se vracím až o den později. Nesu sebou vodu. "Na." "A nějaké jídlo by nebylo? Umírám hlady." "Jak víš, že tady neumřeš? Klidně si umírej, je mi to jedno. Žádné jídlo nedostaneš a teď pij a buď zticha." "Chtělas slyšet mou lítost za mé zlé činy.." Kouká celkem zhrzeně, oči naprosto rudé, asi se moc nevyspal. "Teď ne chci ticho" Mlčky sedím a uvolňuji mu ruce, aby se mohl napít. Slyším pouze hltavé loky a někde v dáli slyším zpěv ptáků. Co to vlastně dělám? Myslím si, že se mi podaří potrestat někoho, kdo způsobil, tak kruté činy? Vždyť takový člověk žádné svědomí nemá. Je to hříčka světa. Jak se taková věc vůbec někomu může narodit. Je snad nějak narušený jeho vývoj nebo se v průběho jeho života stalo něco, co jej mohlo natolik ovlivnit, aby se tak choval? Je tolik nezodpovězených otázek. Koukám na něj, jak může být tak klidný. "Dobrá pověz mi tvůj příběh, zajímá mě vše." "Dobrá nevím přesně kde bych měl začít, měl jsem vymyšlených spousty verzí, ale tak nějak jsem nakonec vše zavrhl. Byl jsem ještě malý kluk, když jsem začal být jiný než ostatní. Všichni měli rádi sport a já byl jediný kdo ho nesnášel. Dělali si ze mě srandu. Nesnášel jsem to. Rostla ve mně nenávist. Postupně si na mě vyskakovali, až mi začali brát věci. Posmívali se neustále a časem začali i ubližovat. Nesnášel jsem je. Začal jsem se bránit a měl problémy. Byl jsem brán jako problémový a nikdo mi nevěřil, všichni byli proti mně, proto jsem začal nenávidět dospělé. Z domu mě vyhodili v 16 letech. Neměl jsem kde být. Spal jsem po nocích na lavičkách. V zimě i létě. Byl jsem outsider. Nenáviděl jsem všechny. Postupně rostlo lidí co si ze mě utahovali. Nemyl jsem se pravidelně. Chodil ve stejném oblečení. Všichni byli proti mně a já všechny nenáviděl. Nikdo mi nepomohl. Časem jsem se zvedl a začal poznávat lidi avšak ta nenávist nikdy nepominula, jen se zmírnila ve chvíli, kdy mi má žena řekla, že jsem loser a nechápe jak si mohla vzít někoho jako jsem já, že jsem nicka a nikdy jsem nebyl nic jiného. Otevřeli se mé staré rány a já přestal vnímat a ovládat své tělo. Koukal jsem na sebe na tělo, které si dělalo vše po svém. Nechtěl jsem. Nevnímal jsem. Nebyl jsem to já. Prosím vykonej svou pomstu a ztrestej mě. Chci odpuštění, chci spravedlnost. Nemůžu se vidět v zrcadle." Hledím na něj a podávám mu mobil. Zamykám za sebou dveře a ocdcházím. Když dojedu domů odesílám zprávu, vpravo je skříň za ní najdeš klíče, tvým trestem bude žít s tímto pocitem dále. Cestu si najdi sám. Sbohem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkuji všem za Vaši podporu a zájem :) Per aspera ad astra :)