I love world.. I love write..I love life :3

Náhled v zrcadlení

10. srpna 2017 v 14:49 | Naomi |  Myšlenky a jejich příběhy :3
Hledím tiše do zrcadla a pozoruji dění v něm, každý posun tváře, pohyby koutků při úsměvu i pouhé automatizované mrknutí. Zkoumám krásu a intuitivnost pohybů svalů při kdejakém výrazu tváře či v přednastavených úkonech. Pozoruji dílo, jež činí nás tak jedinečnými a přitom, tak odlišnými. Vše kolem začíná se zalívat černočernou tmou, jak pomalu zapadá Slunce za viditelný obraz. Jak fádní je bytí. Poslouchám zvuky noci a přivírám oči, neboť i ubohý náznak světla rozpyluje smysl sluchu. Až je má mysl dostatečně naplněná smyslovými vjemy, otevírám oči a znovu pohlížím do útrob zrcadla. Nepozoruji, již ovšem sebe, ale vlastnosti a dokonalost zrcadlových obrysů. Jak totožne kopírují pohyby těla. Přemítám, zdali pak může existovat i jen byť nepatrné zpoždění mezi skutečným obrazem a alternativním odrazem. Když najednou rozlýtí se myšlenka. Tak jednoduchá, ale přitom tak komplikovaně nevysvětlitelná. "Proč?" Proč vlastně konáme všechny ty věci? Proč ničíme vše okolo nás z důvodu vlastní potřeby? Proč se považujeme za něco nadřazeného, když myslíme pouze na vlastní blaho. Proč majetek a peníze jsou pro nás důležitější, než pocity a intuice. Vlétam pomocí odrazu zrcadla do útrob vlastního myšlení a svědomí. Prohlížím si nicotnosti a návaznosti různých druhů chování. Mám panickou hrůzu nejen z počínání okolního prostředí, ale bojím se svého vlastního já. Čeho všecho jsou lidé schopni, rozjímá se myšlenka "Proč já bych neměla být taková taky." Vědy a lidstvo jako takové se snaží škatulkovat, nikoliv jenom věci a majetek, jež si neprávem přivlastňujeme, ale především zvířata, lidi, rostliny. Vše živé i neživé, třídíme vše do skupin a snažíme se všemu porozumět. Tak jako by veškeré živé tvorstvo bylo stejné. Jsou předurčené a vypozorované vlastnosti, pudy, vzorce chování. A když tak přemyšlím nad různými nemocemi osobnosti, jsou to vlastně nemoce? Je diferenciální diagnóza správná? Je správné myšlenkové vnímání většiny, jež sebestředně následuje své choutky a potřeby za účelem zisku, slávy, bohatství a neohlíží se na bolest způsobenou druhým svým jednáním? Je správné zapomínat dobré a vyzdvihovat špatné? Musí mít vždy zloba a nenávist větší váhu než láska a radost? Já bloudím v tomto světě a nenapravitelně se snažím porozumět všemu okolo, snažím se chápat záludnosti, snažím se porozumět jednání, jež vykonává každý, ale upřímě: "Já se narozdíl od vás denně snažím vyrovnat s vaší "NORMÁLNOSTÍ", jenomže vy sami ani nevíte co to je. Nevíte co po druhých chcete a když Vám člověk chce porozumět ještě je mu to vytýkáno. Mohu vás poprosit všechny o jednu laskavost? Zkuste si jen jeden jediný den zažít stejné pocity. Pokuste se porozumět jedinému jinak se chovajícímu člověku. Až to zkusíte, pak si uvědomte různé jiné reakce a snažte se porozumět jejím příčinám, následuje rozebírání myšlenek s danou osobou, až dojdete ke zdárnému pochopení. A až to uděláte, pak vám třeba něco dojde." Nejde o to být nejbohatší, nejlepší ani nejdokonalejší. Jde o pochopení a respektování druhých. Řekněte mi jak často se snažíte potlačovat sami sebe, aby to vyhovovalo okolí? A pak se divíte na naše abnormální prožívání? Zakazujete nám se chovat, jak nám je to přirozené. Vadí vám naše prožívání, naše požitky a naše útrapy. Představte si svět, kde vaše "NORMÁLNOST" je všude považována za neakceptovatelnou či minimálně za velmi netypickou a nevhodnou. Co s tím dělat? Asi se pokusíte přizpůsobit že? Ano to dělám a již odmala. Co z toho mám? Vlastně jednu věc ano. Jsem pozorovatel, který se snaží napodobit úlohu zrcadla. Celý život zkoumám a pozoruji okolní "NORMÁLNOST" a kopíruji ji, takže pokud mi chcete cokoliv vytýkat, Začněte u sebe, já kopíruji Vaše chování, protože moje není akceptováno. Jsem zrcadlo s pocity, jež musí být ukryty. Jestli existuje někde jiný svět. Prosím o jinou společnost, tady ta ničí mou duši i tělo.
 

Tajemství 7

7. srpna 2017 v 13:05 | Naomi |  Tajemství
Probouzím se v pokoji Alex. Chvilku přemýšlím co se vlastně dělo. Jsem zmatená, ale rychle si uvědomuji příkaz mého mentora v astrálním světě. Chtěl, abych domluvila Alex. Už se mi to vybavuje. Cestování do astrálu mě oslabuje a proto jsem teď u ní doma. U jejích pěstounů lépe řečeno. Rozhlížím se, zda někde neposedává v okolí, ale bohužel nikde ji nevidím. Sedám si na posteli s poněkud velkými obtížemi. Jsem stále unavená. Musím se najíst ať získám energii, jenomže do kuchyně je to poněkud daleko. Shýbám se k batohu pro mobil a vytáčím Alex. "Ahoj, promiň musela jsem do školy, asi sis nevšimla vzkazu. V pokoji na stole máš nachystanou snídani, tak se najez a odpočívej. Kdyby ses nudila mám tam časopisy nebo si zapni internet. Kolem 2 budu u tebe. Ještěže už je dneska pátek. Ve škole jsi omluvená. Naši brzo odjeli na pracovní dovolenou do Švýcarska. Tak tam u nás budeš mít klid, jen se vážně moc nenamáhej a lež prosím." Páni tolik informací jsem ani nečekala. "Dobře najím se a budu ležet. Nemusíš spěchat cítím se lépe, ale ležet budu ať máš klid na duši. Nebudu tě už okrádat o přestávku. Zatím se měj ahoj." Po chvilkové odmlce se konečně ozve odpověď: "Neokrádáš, chtěla bych být teď s tebou. Chceš něco přinést cestou ze školy?" Slyším hlasitěji a hlasitějí kručení svého břicha, začínám přemýšlet zda to nebude slyšet i v hovoru. "Ne, děkuji. Jen učivo do školy." Zasměju se do telefonu. "Dobře zhruba za 2 hodinky budu doma. Pa zatím... Chybíš mi." Tututu rovnou to zavěsila. Koukám na čas a opravdu už je tolik hodin? Prospala jsem půlku dne! Jdu se najíst. Musím promyslet jak Alex vysvětlit, aby mě neodrazovala od astrálního světa. Už to mám budu hledat na internetu a pak jí vysvětlím, že hledám někoho s podobnými zkušenostmi, aby mi poradil. Získám si tím čas a mohu najít i jakousi pomoc v realném světě. A jak tak prohledávám internet, zjišťuju mnoho nových informací, ale vše je takové obecné. Až narazím na jedny zvláštní webovky, kde jsou popisovány astrální bytosti i různé sféry. Začtu se do článků natolik, že ani nevnímám přichod Alex.

"Jak ti je Vanes?" Otočím se a vidím ji v otevřených dveřích. Musím si dávat pozor na svou zaslepenost při studování nových věcí o astrálu. "Jasně, je mi mnohem lépe a snažím se teď najít na netu někoho, s podobnými zážitky. Aby mi poradil co dělat." S úsměvem se na ní otáčím. Vidím jak zpomaluje s chůzí ke mně a má rozpačitý výraz. Úsměv se jí změnil do neutrálního výrazu. Ruce, které schovávala za zády vytahuje před sebe a staví na stůl vedle notebooku multivitamínový džus. "To je pro tebe, ať se mi zotavíš co nejdříve a spolu to zvládneme a vyřešíme." Při dokončování věty mě objímá vřelým objetím, jako bychom se neviděli několik měsíců. Vyzařuje z ní teplo a radost. Dokonce mám pocit jakoby zářila. Užívám si její blízkosti. Ano já, opravdu je to tak. Její objetí mě uklidňuje a líbí se mi. "Mám tě ráda." Vypadne ze mě nežli bych se nad tou větou zamyslela. Alex se usměje a o to silněji mě obejme. Uvědomuji si jednu důležitou věc, budu muset dokázat Alex jak je astrální svět zajímavý. Nemůžu o její andělskou krásu a milou duši přijít. Potřebuji ji u sebe, dodává mi sílu a cítím se s ní lépe. Odtáhnu od ní svůj obličej, pohladím ji po tváři a políbím ty krásné jemné rty a ochranitelsky ji obejmu, jakoby mé tělo chtělo říci: "Už jsi pod mou ochranou, nikdo ti neublíži dokud jsem tady já." Odtáhnu svá ústa, jen proto abych mohla promluvit. U toho jí hladím po tváři a sjíždím do vlásků. "Vše ti přiblížím, vysvětlím a ukážu. Jsi můj milý, hodný anděl a já jsem vlastně moc ráda, že tě mohu mít u sebe. Víš já tě..." Zatemňuje se mi před očima a ocitám se někde, kde jsem ještě nebyla. Není to snění ani bdění, je tu obyčejná temná tma. Mlčky koukám co se děje. Co tady dělám a jenom poslouchám tichý šum v pozadí.


V dáli slyším hlasitý zlý psí štěkot. Výstražné psí štěkání chránící svůj domov a své majitele, ovšem s poněkud agresivnějším podtónem. Asi nějaký hodně velký a vyprovokovaný pes. Kolem mě se ozývá v jakési ozvěně zvuk vrzání staré vany, takový zvuk, který vydává pokud se ponoříte do vody a sem tam se pohnete. Z povzdálí slyším tlumený šepot, kterému nerozumím jedinou hlásku a za sebou slyším tiché přibližující se kroky. Bojím se, chci se schovat, ale není kde. Nic nevidím, jen slyším. Opatrně našlapuji před sebou a snažím se před došlapem zkontolovat, zda krok nebude slyšet a není přede mnou díra či nějaká nástraha. Snažím se přiblížit k tomu tichému nesrozumitelnému šepotu a zároveň vzdálit se přibližujícím se krokům řinoucím se za mou osobou. Bohužel jsem pomalá a tak jenom doufám, že se mi stvoření jemuž patří kroky nesnaží ublížit. Zvyšuje se mi tep srdce a frekvence dýchání se zrychluje. Snažím se orientovat a sklidňovat své vlastní dýchání neboť jediné co mi pomáhá v této oblasti je sluch. A najednou, když kroky za mnou ustali, konečně začínám rozumět tomu šepotu. "Myslíš si, že mi utečeš? Vážně věříš tomu, že se schováš? Jsi ubohý malý spratek a já si tě najdu! Tak jako se to vždy stalo. Nikdy se mě nezbavíš!" zákeřně se to stvoření směje. Zastavuji svůj krok a přikrčuji se k zemi. Nechci, aby mě objevil. "Tak kdepak jsi? Kde se schováváš? Když mi to prozradíš nebude to tak moc bolet.." Najednou slyším spadnou za mnou cosi na zem. Asi váza, která se roztříštila na mnoho střepů. "Tady jsi!" slyším těsně nad sebou a vmžiku slyším jekot a řev drásající mou mysl.

Pravé jaro

31. května 2017 v 4:29 | Naomi |  Duše básnická :3
Raní rosa, padá z nosa,
je to kosa, takhle bosa.
Brzké štěbetání ptáků,
sem tam zvuky vlaku.

Jak si křičí všechno ptactvo,
je jim jedno názor jiných.
Mají touhu změnit pastvu,
po požitku z kraje tajných.

Jedno oko uzavírám,
dokonce i druhé tiše spínám.
Krutá duše fylozofa,
nenajdu klid ani zrána.
Celou noc se marně snažím,
nalézt klid a umírnění.

Není možné zastavení,
myšlenky se v hlavě rojí.
Budují si postavení,
v roli noci vyhrávají.

Poslední toť pokus můj,
vzdávam souboj je tu bláto.
Na chvilinku se mnou stůj,
Tvořím dílo jak je psáno,
nejde jinak je tak dáno.

Přesně jako prázdné plátno,
vyplňuji tuto ztrátu času.
 


Slíbená motivační nálož 2/2

31. května 2017 v 1:16 | Naomi |  Motivační věci :3
K této písničce chci jen říct, že samotný překlad (přesto přikládám odkaz pod videem) neznám, ale má pro mě význam klip sám o sobě. Ukazuje různé krizové situace a jejich možný zvrat v událostech.

Překlad k této písničce je v angličtině, v případě zájmu přeložím jiný den (teď už na to není hlava :D ). :3

Tentop videoklip znázorňuje zbytečnou agresi a násilnost k blízkému člověku, jak nešťastně může dopadnout krizová situace (naštěstí s dobrým koncem, i když to tak nevypadá :) )

Jak může dopadnout člověk, který nešťastně a špatně řeší špatné situace a bohužel v době kdy už daný problém nemá radostné řešení.
Překlad celkem podstatný k pochopení významu.

Jak může dopadnout a vypadat vnitřní souboj:
Znovu odkaz s překladem. :3

Pak už je jen jediná cesta ven a to:
Začít milovat sebe (překlad). :D

A jak pokračovat?

Dávat, ale pozor na jednu důležitou věc a to, aby se plyn neubíral zpět. Nic se nemá přehánět.
Zde není potřeba překladu, ovšem je tady text. :)

A jak odpověď je na takovýto život?
Podstatný překlad. :)

Další videoklip jsem zvolila z důvodu jasného sdělení videoklipu beze slov a nutnosti rozumět (i když angličtině porozumí již více lidí rovnou). A jasně je zde znázorněn pochybný život (který z přehánění může se stát), nicméně v kterém pocelou dobu drží při sobě, čili jasně v přehnané míře znázorněno přísloví: V nouzi poznáš přítele.
Překlad pro ty co chtějí.
To ovšem není jediné riziko. Co také může se stát? Že začneme si svou bolest léčit všemožnými "léky" ničícími tělo.

Avšak lepší je se všemu vymanit a s problémy bojovat:
Opět český text. :P

A bojovat zvládne opravdu každý a začne ochraňovat i blízké:

A na závěr další všeříkající videoklip jehož překlad jsem doteď očkem neviděla. :3
Dobrou noc poslední tentokrát AJ překlad.

Slíbená motivační nálož 1/2

31. května 2017 v 0:00 | Naomi |  Motivační věci :3
Pro úvod chci vysvětlit proč rozděluji tento článek na dvě části v první chci sdílet pouze delší videa s podtextem jasně daným, již uvnitř nich. Druhá část se bude skládat z písníček. No a jako první na povzbuzení (ideálně po nějakém neúspěchu) mě napadlo jedno velmi krásné videjko ze života skutečné osoby, bohužel v angličtině (pro lidi kteří nerozumí vložím i svůj překlad).


Můj vlastní překlad (snad mi moc nevyhubujete pokud by se něco dalo vystihnout lepší větou :D :3 )

V 17 letech byla vyhozena z vysoké školy.
Ve 25 letech jí umřela maminka na nemoc.
Ve 26 letech měla potrat.
Ve 27 letech se provdala.
Její manžel jí týral
I přesto se její dcera narodila.
Ve 28 letech se rozvedla a byla jí diagnostikována těžká deprese.
Ve 29 letech byla svobodná matka na sociální podpoře.
Ve 30 letech chtěla spáchat sebevraždu,
ale nasměřovala všechnu její vášeň do jediné věci, kterou by mohla dělat lépe nežli kdokoliv jiný.
A bylo to psaní.
Ve svách 31 letech vydala svou první knihu.
Ve 35 letech vydala 4 knihy a byla jmenována autorem roku.
Ve 42 letech prodala 11 milionů kopii její nové knihy v první den vydání.
Tato žena je J.K. Rowling, pamatujete jak přemýšlela nad sebevraždou ve 30 letech?
Dnes je Harry Potter globální značka v hodnotě více než 15 bilionů dolarů.
Nikdy se nevzdávej. Věř v sebe. Buď vášnivý. Pracuj tvrdě. Nikdy není příliš pozdě.


Dále zvěřejňuji videjko, které znám již nějakou dobu a stotožnuju se víceméně s jejím smyslem a řídím se podobnými pravidly již léta.


Přiznám se, že jsem strávila dosti času nad dumáním jak vložit video, aby šlo rovnou zobrazit, ale vše se nakonec povedlo jak má (doufám). :3

Další články


Kam dál

Děkuji všem za Vaši podporu a zájem :) Per aspera ad astra :)